abych ho jináče jmenoval. Proč on má bejti u mejch nejmilejších dětí a srdečnejch miláčkův na tento massopust a já nebohej mám toho vinšovanýho potěšení zbaven bejti. Již jest darmo. Chtěj nechtěj muším mu to přece přáti. Však myšlením jistě daleko nebudu. JMCísařská mne citirovala; mušil jsem do Prahy. Pan praelat poví všechno, jak zse mnou jest. Jsem byttem totus incognito*) u pana nejvyššího purgrabího (N. B. kdybych JM. paní Voršilky **) myšlení měl vyjeviti, vím, že bych trefil, co myslí). Nemohlo jináče bejti, poněvadc ještě nejsem poctivej a nesmím dokonale na jevo. Již, mý nejmilejší dětti, poroučím se. Nemám kdy více psáti. Nezapomínejte na toho, kterej professí učinil, že zůstává až do |- upřímnej táta a sluha 1. M. F. arcibiskup. Pater Lorenc má bejti, soll nicht fastnaht sein, ale lustig. 95. 1669 d. 16 dubna v Kolíně. Oznamuje, že konfirmace jeho na arcibiskupství již přišla, však bez umenšení taxy, zve na svátky do Řečice, sděluje pořad svého svěcení a končí přáním veselých svátků. Vysoce urozený hrabě. Můj nejlaskavější pane syne. Při odjezdu a quitování mýho předešlýho biskupství přijedouce do Colína k Pátrům Kappucínům milý psaníčko jest mně odevzdáno, kdež i měl jsem to mínění mejm psaníčkem navštiviti a oznámiti, že již chvála milýmu Pánu Bohu má confirmací přišla, však bez umenšení taxy; jak pravívá pan Rabenhaubtt: ***) Nažerte se jich, tak i já Římanům říci mohu: Non est abbreviata manus Domini. Pán Bůh mně taky pomůže, ačkoliv dosti tvrdej vořech, nežli jej rozlousknu. 18M za confirmaci, panu hraběti Harrachovi za mobilia 24 tisíc a co jinší náklady. Já nyní jedu do Prahy a do města. incognito pojedu. Dne štvrtečního vykonám svěcení oleje a potom pojedu k Řečici. Tam svátky budu držeti. Coš bych rád mýho synáčka a nejmilejší dcerušku na sváttky v Řečici měl a s nima veselý Alleluia spíval. V sobotu k vobědu budu v Řečici, ve středu po sváttcích pojedu do Brna anebo raději mimo Brno do Turan. Tam první neděli po sváttcích přijmu pallium od biskupa Ollomouttskýho; potom pospíším do Řečice, nebo ten pátek před druhou nedělí bude sollennis ingressus do Prahy. To jsem s povinnosti mé tajiti nemohl, mý nejmilejší dětti. *) Nebylt posud na arcibiskupa posvěcen a dosazen a nesměl proto veřejně v Praze vystupovati. **) Paní Voršila Polexina, manželka hr. Václava J. H. ze Šternberka, žila se svým bratrem Bernardem Ignácem z Martinic, nejv. purkrabím praž., v nevůli. ***) Ferdinand František Rabenhaupt ze Suché, hejtman kraje Čáslavského atd. † r. 1675. Nyní vinšují od milostivýho Boha šťastný, veselý, radostný a líbezný sváttky. Bůh všemohoucí rač dáti mnohejch jiných šťastně dočkati, abyste ráčili všichni po skončení mnoho šťastnějch lett radostný Alleluia tam věčně spívati. To z upřímného srdce jak mýmu nejmilejšímu pánu tak i nejmilejší JM. paní dcerušce a všem milejm děttem vinšuji a přeji. Et benedictio Domini sit super Vos et maneat semper. Já zůstávám v naději, že dokázati budu, že jsem upřímnej, věrnej táta a sluha V Colíně Capucínským 16 April. M. F. arcibiskup. Et quid Episcopus Sternbergensis *) concinat bassinando faelicissime Alleluia in Annos. List s adressou chybí.] 1669 d. 25 dubna. 96. Lituje, že na svátky jej nenavštívili, a omlouvá krátkost listu přílišným zaneprázdněním.) Vysoce urozený hrabě. Můj nejlaskavější pane syne. Potěšení mé nepřišlo a tak na jinší čas odloženo býti musí. Mezi tím pěkně děkuji za velikou affectí. Pan oppat oustně bude povídat, jak jsem zaneprázdění měl. Propterea abbrevio calamum sed non affectum, kterej nyní jest pět mil dlouhej, od Řečice až do Šternberga. JM. paní se všechen poroučím. Milý dětti požehnej milej Pán Bůh Já zůstávám mýho milýho synáčka a milejch děttích [sic] upřímnej stálej táta a sluha 25 April. [Adressa německá na Šternberk.] M. F. arcibiskup. 97. 1669 d. 9 května. Děkuje hraběti za upřímou lásku a přání k dosažení praž. arcibiskupství, mluví o závisti jiných, kteří jej zkaziti chtěli, lituje, že hrabě nebezpečně stonal, a slibuje v červenci na Šternberk přijeti. Vysoce urozený hrabě. Můj nejlaskavější pane syne. Upřímná láska, té nemůže skrýti, a jest jako dejm, kterýho nelze zavříti, aby se nevyjevil. Též to tu vynacházím, že mejch nejmilejších dítek Šternbergskejch ke mně upřímnost skryta nejní, nýbrž hned pattrna a zjevna. A já se jináče mstíti * Nejstarší syn hraběte, hr. Jaroslav. nemohu, než že jistě zasse naproti tomu hned mý srdce dokonale jim dávám a dediciruji. Příliš laskavě nejmilejší pan syn mně přeje a vinšuje můj příjezd do Prahy a můj posses arcibiskupství praskýho. Nejní, jistě nejní z těch, který se závistí mohli rozpuknouti, když viděli, že z takovou uctivostí do Prahy přicházím. Již jest všechno přemoženo; již závist nehť sama sebe žere, která se domívala mne skaziti. Pan oppatt s. Prokopskej všechno oznámí, jak se vedlo; ale já též, jak bude náležittě sepsáno, nepominu odeslati. Mezi tím mně srdečně líto, že můj nejlaskavější pan syn tak nebezpečně stonal. Pán Bůh rač všechny ode všeho zlýho zachovati. Již bych přál, aby ten Junius konec brzo vzal, nebo in Julio z Prahy až na Šternberg uteku. Však nejprv k svattýmu Prokopu. Nehť posel, kterej do Prahy chodívá, se zastavuje; snad budu míti někdy něttco co psáti. JM. paní se všechen poroučím. Neračte oba na toho zapomínati, kterej jistě zůstává až do upřímný, stálej táta a sluha Matth. Ferd. arcibiskup. 9 Maii. A co dělá Neoscopus? má bejti Neo Episcopus Sternbergensis. *) [Adressa německá na Šternberk.] 1669 d. 18. června. 98. Oznamuje velmi rozmarně, že dne 29 června na Šternberk přijede, a přeje si, aby někdo časně do Mnichovic přišel a odtud cestu mu ukázal. Vysoce urozený hrabě. Můj nejlaskavější pane syne. Mou ottcovskou povinnost vykonati jsem povinnen a mý nejlaskavější dětti [v] vlastním příbyttku požehnati. Pročeš mimo moci boží tu středu před svatým Prokopem do Šternberga upřímo přijeti míním. Však prvé dovolení žádám. Po obdržení toho vinšoval bych, aby někdo, kterej by mně do Šternberga cestu vokázal, do Mnihovic časně přijel; nebo já z Prahy vyjedu o třech hodinách a v Mnihovicích obědvati budu, abych tím dříveji k mým nejmilejším děttem přijeti mohl. Ve štvrtek pojedemy k svatýmu Prokopu a tam vykonámy pobožnost na noc zasse do Sternberga. Než prosím žádnou sobě nepříležitost nedělati, nebo já se za domácího vydávám a chci domácí důvěrně bejti. JM. paní Voršilka když mně dá velkou míssi gern Sehen, **) již bude všechno dobře. Než bojím se vo competenci z biskupem Šternbergskejm. Já postavím proti němu mý dva kapplany z liščíma vocasy. Neht on vezme vlčí. Kdo koho přemůže? *) Hr. Jaroslav. **) Ráda viděti? Milý dětti požehnej milej Pán Bůh. Já pak zůstávám upřímný táta, sluha a všechno Vysoce urozený hrabě. Můj nejlaskavější pane syne. Dá Pán Bůh dne zettřejšího konnečně postavím se na službu. Dnes, to jest ve štvrtek budu přez noc u generala Šporka; zejttra tím raněji vyjedu. JM. paní se všechen co nejpěkněji poroučím. Jiný požehnej Pán Bůh. Na Cošnberce dne 12 Septb. M. F. arcibiskup. 100. 1669 d. 5 října. Líčí živými barvami krutou podagru, která jej po příjezdu od nich v noci zachvátila a hrozně týrala, tak že teprvé nyní hraběti k jmeninám přáti může. Táže se na svého suffragána a mají-li růženec dreiunddreissiger, který Kristus sám jedné panně v Roveredu požehnal. Vysoce urozený hrabě. Můj nejlaskavější pane syne. Ten den, jak jsem od mejch nejmilejších děttí jsem vyjěl, byl mně šťasnej, poněvadc jsem šťastně a zdráv domů byl přijěl. Ale ta následující noc všechna nešťastná, nebo přišla mně do pravýho lokte podagra ukruttně; odtud se dala do ruky pravý, z ruky pravý do nohy levý, z levý nohy do pravý, odtud do kolena. Potom se ten neřád jako smluvil a spolu všudy přeukruttně trápil, div že jsem se nezbláznil. Od neděle tu mám pokoj. Toliko ještě koleno nechce dobře činiti. Ukruttnost pak odtud poznati může, mimo že všechno jako konev otteklo jest, na obou nohách puchejře co malý vejce slepičí ta šelma tyranka jest udělala, jako když se jeden spálí. Mušil jsem dát roztříhnoutt; vyšla žluttá voda, která když uschla, zůstalo na talíři jako klí. Obě pak nohy muší balvíř hojit, nebo jako šerokej tolar zůstalo místo a již ta voda počala do živýho zhrát. Obě nohy i koleno plničko červenejch neštovic jako semence. A tak, nejmilejší dětti, nebohej táta dostal tenkrát od ty ukruttný, bezbožný, bohaprázdný haldy ukruttnej pardus. Pil jsem mlíko; ono se ve mně zsedlo, salva venia jako tvaroch natírlich vycházelo, coš jsem měl těškej porod, až hrozno. Pamatoval jsem na ty nebohý ženy; a tak dva dni taky paní manda trpěla, že mušila bavlnu z olejem dřevěným míti. Nevím, budu-li mocti tento tejden na nohy postoupiti. To jest o mým po tyto čassy mizerným spůsobě. Nyní na milýho Vácslavíčka pamatovati se muší. Octav jest a tak nic nesmeškáno. Sláva jak Bohu tak milýmu svatýmu Vácslavu budiš na věky, poněvadc milost boská a přímluva svatovácslavská našeho milýho Vácslava z Šternberga v dobrým zdravím nám všem upřímným k obzvláštnímu potěšení tak milostivě a milosrdně zachovala. Bože dejš mnoho prodlouženejch lett šťasněji a veseleji dočekati a přečekati, tak aby z našeho milýho Vácslava nám věttší sláva a radost přibyla. To z upřímnýho srdce vinšuji a přeji; nemohouce z mýho hrobu státi, nic jinýho leže na znamení mý upřímný náhlnosti a lásky nalízti jsem nemohl, toliko špattnej obrázeček; měl jsem sám přijíti, však malovanej, a z mlčavým pohlídnutím to všechno, co péro koná, vykonati; než malíř pro zdvichání sklínček dostal nevohybnou ruku, tak že ještě neschotovil. Než bude tento tejden hottov. A tak se všechen pro vinculo odevzdávám tak, abych byl mejch nejmilejších Šternbergskejch perpetuus vinctus et victus. Amen. JM. paní Voršilce, mý nejroztomilejší, věrný, upřímný, srdečný dcerušce, ottcovsky se poroučím. Mý drahý milý dětti požehnej milej Pán Bůch. Já pak zůstávám všech všech neproměniteldnej, stálej, upřímnej, věrnej táta a sluha M. F. arcibiskup. grad? Was macht mein suffragan; ist er worden aus lahmen krumb oder Máte-li dětti rosarium, jenž se jmenuje drei und dreisiger? jest od jedny svatý panny, která ještě živa z Rovorettě. Sám Christus Pán ji vyučil se modliti a jí několik rosarí požehnal. Já jsem dostal jedno originale; dottknutý mají tu moc jako originalia. 101. 1669 ku d. 21 října. Lituje velice, že tak brzo odjedou, a prosí o maličké pozdržení, ješto by paní hraběnce malé vázáníčko rád vlastnoručně odevzdal. Můj nejrottomilejší [sic] pane syne. Jak jsem pak tak nešťastný, že jsem nevěděl o tak brským odjezdu; byl bych jistě domu pospíšil a jiný visity zanechal. Ale přece o maličký zastavení žádám, bydbych ležel. Ale však, jak pak ráno stávám, již mám přece naději; nebo chtěl jsem mali |