HISTORICKÝ ARCHIV VYDÁVÁ I. TŘÍDA ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. PÉČÍ HISTORICKÉ KOMMISSÍ PŘI NÍ ZŘÍZENÉ. ČÍSLO 13. HILARIA LITOMĚŘICKÉHO TRAKTÁT K PANU JANOVI Z ROZENBERKA. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 1898. HILARIA LITOMĚŘICKÉHO TRAKTÁT K PANU JANOVI Z ROZENBERKA. VYDAL DR. ZDENĚK V. TOBOLKA. PŘEDLOŽENO DNE 9. PROSINCE 1897 V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 1898. O životě a spisech Hilaria Litoměřického.*) I. Život Hilaria Litoměřického. Hilarius Litoměřický jméno má od svého rodiště Litoměřic. Kdy se tam narodil, nelze určitě rozhodnouti. Jedni 1) domnívají se, že stalo se tak r. 1411, druzí, že r. 1413. Základu k vzdělání dostalo se mu v domovině, kterou r. 1445 opustil a do Prahy se odebral. V Praze byl Hilarius, jak se sám přiznává, vychovancem kolleje Panny Marie na Starém městě Pražském, jež slula tehdy Rečkova. R. 1447 23. listopadu stal se na universitě Karlově bakalářem,3) načež r. 1451 6. května jako mistr svobodných umění počal přednášeti na fakultě filosofické.) Po době této jal se připravovati k úřadu kněžskému jako žák Rokycanův. Rokycana v studiích na něho náklad vedl3) a pojal i úmysl, poslati svého chovance na delší dobu do Italie, a to proto, aby tam jednak dále studoval, jednak utraquismus proti všelikým nájezdům a nepravdám obhajoval. Alc, jak z pozdějšího patrno, prvnímu ani druhému přání svého živitele Hilarius nedostál. Že v Italii byl,6) tomu nasvědčuje rukopis *) Vydávaje > Hilaria Litoměřického Traktát k panu Janovi z Rozenberka‹, na jehož cenu pro české dějiny za krále Jiřího z Poděbrad již František Palacký ve svých Dějinách poukázal, pokládám za svou povinnost poděkovati na místě tomto universitnímu professoru Dr. Jos. Kalouskovi, který radou mi nápomocen byl a o vydání tohoto rukopisu ne malou péči měl. V Praze 6. února 1898. 1) Sedláček J. V. Paměti Plzenské. V Plzni 1821, 37. Dr. Zdeněk V. Tobolka. *) Jireček J. Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku I, 241 3) Monumenta hist. univ. Prag. T. I, p. II, 36. ) Monumenta hist. univ. Prag. T. I, p. II, 43. 5) Scriptores rerum Silesiac VII, 104. 6) Schulte F. Die canonistischen Handschriften der Bibliotheken Prag 1868, 113 kapitulní, který v Bononii si Hilarius koupil, ale že by byl pilně studoval a nových směrů si hleděl, o tom lze míti vážné pochybnosti; nabyl tehdy asi titulu doktorského, třeba jména jeho v matrice národa germanského nečteme, ale ze spisů jeho poznati můžeme, že ideami humanistickými, tehdy v Italii bujícími, vůbec dotknut nebyl. Vždyť jediný názor humanistů si osvojil, že mimo spisy latinské všechno ostatní písemnictví je barbarské, a známého tehdy humanistu Vavřince Vallu znal sotva dle jména.1) Čím se zvláště zabýval za krátkého pobytu v Italii, není známo; pravděpodobné jest, že připravoval se k odpadlictví od kalicha, jehož měl dle přání Rokycanova býti jednou za stancem. R. 1453 Hilaria nalézáme již zase v Praze jako kanovníka kapituly Pražské, a dvě léta na to (1455) na universitě dostává se mu hodnosti kollektora.) Ale brzy musil vysoké učení opustiti, neboť mistři byli se zatím r. 1459 usnesli, že mezi sebou nebudou nikoho trpěti, kdo by se nezavázal, že bude hájiti kalich ze všech sil a přijímati pod obojí. Hilarius jako odpadlý kališník byl tím nucen činnosti na universitě se vzdáti. Usnesení mistrů bylo příčinou prudkých rozbrojů na vysokém učení. K zjevnému boji mezi stranami došlo o knihovnu Prokopa z Plzně. Mistr Václav Křižanovský odvolal se v hádkách těch, chtěje vítězství k své straně strhnouti, k rozsudku kapituly pražské, kde jeho starý přítel Hilarius zastával úřad arcibiskupského officiala. Než krok ten Křižanovskému se nepodařil, neboť universita nejen jednání jeho se nevšímala, ale i trestala ho za neposlušnost a r. 1461 v matrice jmeno jeho přetrhla. Hilarius hned podal králi spis, hájící práva kapituly, ale všechno to nemělo žádných výsledků.) R. 1462 11. dubna) byl Hilarius od papeže Pia II. jmenován administratorem arcibiskupství pražského s plnou mocí.5) Svatý otec učinil tak vzhledem k tomu, co obmýšlel podniknouti proti králi Jiřímu. Když totiž v březnu r. 1462 české poselstvo přišlo do Říma, aby vymohlo potvrzení kompaktat, papež nevyplnil žádost Čechů, nýbž kompaktata prohlásil za neplatná. K jednání s králem do Čech byl poslán legat Fantin de Valle. Avšak ten hrdou řečí krále urazil, byl za to do vězení uvržen, a tak jednání bylo překaženo. Duchovenstvo skutkem tím, dříve již rozeštvané, ještě více se rozdvojilo. Jiří z Poděbrad chtěje, aby ve věcech náboženských šetřilo se rovnoprávnosti, svolal do Prahy na 16. září 1462 6) duchovenstvo obou stran. Hilarius jako administrator již 18. srpna vydal oběžník k venkovským kněžím, vybízeje je k účasti co nejhojnější. Krok ten měl účinek, takže se skutečně ') Truhlář J. Počátky humanismu v Čechách. V Praze 1892, s. 36 ad. 2) Monumenta hist. univ. Prag. T. I, p. II, 51. 3) Monumenta hist. univ. Prag. III, 51. Tomek. W. W. Geschichte der Prager Universität. Prag 1849, 144. 1) Frind A. Kirchengeschichte Böhmens. Prag. 1878, IV, 56. *) Pessina J. Phosphorus septicornis. Pragae 1673, 244. *) Tomek V V. Dějepis města Prahy. V Praze 1886, VII, 55 ad. |