Hlídka literárníNákladem Občanské tiskárny, 1894 |
Andere Ausgaben - Alle anzeigen
Häufige Begriffe und Wortgruppen
Atlantidy autor Barceloně báseň básně básni básník Blokša býti Cena české črta čtenář dále děj děje děti díla dílo době dobře dosti duše duši dvě Hanuman Hlídka literarní chtěl jehož jenž jež jiných Jordán katalanské knihovna knihy konečně kteří láska lásky líčení líčí lidu literatuře málo měl méně Michelangelo místo mládež mnoho Montserrat moře může Nakl napsal nás naše naší našich neboť něco něho několik některé něm nemá než nichž níž nýbrž obrázky otec ovšem paní pěkně pesach píše poesie poněvadž povídce povídek povídky právě praví Praze Provence prý přece před překlad přeložil příliš roman řeči sám sbírka sobě sonet spis spisovatel srdce Sursum svůj svých svým Tataři tato těch těchto této též thema tohoto toť třeba umění úplně Vaněk věci Velkém Meziříčí Verdaguer verš více Vlas Vrchlický vše všecky všech vůbec vypravování vypravuje zajisté zvláště žena života
Beliebte Passagen
Seite 259 - Auf dem Teich, dem regungslosen, Weilt des Mondes holder Glanz, Flechtend seine bleichen Rosen In des Schilfes grünen Kranz. Hirsche wandeln dort am Hügel, Blicken in die Nacht empor; Manchmal regt sich das Geflügel Träumerisch im tiefen Rohr. Weinend muß mein Blick sich senken; Durch die tiefste Seele geht Mir ein süßes Deingedenken, Wie ein stilles Nachtgebet!
Seite 331 - De la musique avant toute chose, Et pour cela préfčre l'Impair Plus vague et plus soluble dans l'air, Sans rien en lui qui pčse ou qui pose.
Seite 407 - Au-dessus des étangs, au-dessus des vallées, Des montagnes, des bois, des nuages, des mers, Par delŕ le soleil, par delŕ les éthers, Par delŕ les confins des sphčres étoilées...
Seite 450 - Le Lac Ainsi, toujours poussés vers de nouveaux rivages, Dans la nuit éternelle emportés sans retour, Ne pourrons-nous jamais sur l'océan des âges Jeter l'ancre un seul jour? O lac! L'année ŕ peine a fini sa carričre, Et prčs des flots chéris qu'elle devait revoir, Regarde! je viens seul m'asseoir sur cette pierre, Oů tu la vis s'asseoir.
Seite 405 - MON âme a son secret, ma vie a son mystčre : Un amour éternel en un moment conçu. Le mal est sans espoir, aussi j'ai dű le taire, Et celle qui l'a fait n'en a jamais rien su.
Seite 431 - E cadenzato dalla gora viene 10 sciabordare delle lavandare con tonfi spessi e lunghe cantilene: 11 vento soffia e nevica la frasca, e tu non torni ancora al tuo paese! quando partisti, come son rimasta! come l'aratro in mezzo alla maggese.
Seite 453 - O mon Dieu, vous m'avez blessé d'amour. Et la blessure est encore vibrante, O mon Dieu, vous m'avez blessé d'amour.
Seite 406 - N'osant rien demander et n'ayant rien reçu. Pour elle, quoique Dieu l'ait faite douce et tendre, Elle ira son chemin, distraite, et sans entendre Ce murmure d'amour élevé sur ses pas ; A l'austčre devoir pieusement fidčle, Elle dira, lisant ces vers tout remplis d'elle : ' Quelle est donc cette femme ?
Seite 249 - Es ist nicht zulässig, daß man zu den drei Dichtarten : der lyrischen, epischen und dramatischen, noch die didaktische hinzufüge. Dieses begreift jedermann, welcher bemerkt, daß jene drei ersten der Form nach unterschieden sind und also die letztere, die von dem Inhalt ihren Namen hat, nicht in derselben Reihe stehen kann.
Seite 332 - Il faut aussi que tu n'ailles point Choisir tes mots sans quelque méprise: Rien de plus cher que la chanson grise Oů l'Indécis au Précis se joint.